Královská psaní ~

Taya stála u okna svého pokoje a dívala se ven. Už netrpělivě vyčkávala další dopis z Modrých hor. Situace tam, v Runovém paláci, byla velmi obtížná. Thaesia CiAru chtěla bezmocné královně Lilianě pomoci. Bylo smutné, že ačkoliv měla ten nejvyšší titul ve své zemi, nemohla prakticky nic – kvůli svému manželovi. Tayarinne nikdy nepochopila, jak se Rados mohl za pár měsíců tolik změnit. Skoro to vypadalo, jako by ho očarovalo zlé kouzlo Noci, ale jak by se tahle nezbednost mohla dostat až do paláce?

Najednou  za ní cosi problesklo a přesně na tom místě se o několik sekund později objevil středně veliký bílá drak.

"Má paní," uklonil se jí a v jednom křídlu držel stočenou ruličku.

"Sparexi," vydechla lvice a přispěchala k němu. "Už jsem se bála že..." odmlčela se.
"Nebojte se. Královna i princezny jsou v pořádku."
"Díky, Plamene," oddychla si. "A královna souhlasí s mou nabídkou?" zeptala se obratem.
"Vše je v dopise. Nepřísluší mi, abych se do něj díval, nevím přesně, co královna Modrohor napsala," pousmál se.
"Ale, Sparexi..." zavrtěla hlavou. "Ty přece víš, že Tě má královna velmi ráda a že Ti důvěřuje."
"Zřejmě ne tolik. A ani se jí nedivím... V Runovém paláci je obklopena nepřáteli... Má velmi hezký domov," řekl ironicky a smutně zároveň. "Samozřejmě vím o jejich situaci, stejně tak Tueri a ještě pár dalších. Ale dopis jsem nečetl. Ani jsem nebyl u toho, když ho psala. Musel jsem hlídat dění okolo krále."
"A tak je to dobře," zauvažovala nahlas Taya a konečně si od Sparexe vzala onu tajemnou ruličku a přičichla k ní. Voněla po liliích. To bylo tajné poznávací znamení, které si s královnou umluvila, tak přesně věděla, že je psaní od ní a nikdo ho nezmanipuloval. Neváhala ani na okamžik a odmotala tenkou zelenou stužku, která světlý papír držela srolovaný u sebe. Uviděla krásné kudrdlinkové písmo, psané tak, že bylo nakloněné ke straně, vyplněné zeleným inkoustem.

Moje milá zlatá lví princezno,

jsem tolik ráda, že je u vás vše v relativním pořádku, že i po tak těžké době, kdy byla vaše část země zmítaná válkou, jsou vaše srdce stále čistá a nezapomínáte na své přátele. Narozdíl od NĚKOHO. Stydím se za svého manžela. Tak moc... Ach, kéž bych mohla nějak odčinit to všechno, kéž bych mohla alespoň trochu utišit bolest, kterou vám způsobil. Jsem si dobře vědoma toho, že kdyby Modrohory přispěchali na pomoc, mohl Tvůj mladší bratr ještě dýchat, ten starší vládnout, jeho lvice mohla přivést na svět nový život, Tvoje matka teď mohla objímat Tvá ramena a Tvůj otec... ach, ten mocný král CiArský, ten, co vše zachránil... Tvůj otec...
Nerozumím tomu, proč bys mi měla chtít pomoci, když právě spoluvinou země, které "vládnu", jsi o všechno přišla...

"Sparexi," Taya vzhlédla od čtení. "Myslíš, že se královna bojí, že ublížím jejím dcerám?" podívala se na draka. "Copak bych to mohla udělat??"

"Jistě ne," zavrtěl hlavou Sparex. "Jen nemůže uvěřit tomu, že někde na světě ještě existují tvorové, jako jsi Ty a s Tebou i CiArští. Chápaví, silní, milí, nápomocní, tolerantní... Tohle ona ve svém okolí už nějakou dobu moc postrádá."

Ale asi pro to máš vlastní důvod. Možná jen nechceš vidět ostatní trpět tak moc, jak trpíš Ty. Ale buď opatrná, mladá královno. Příliš mnoho laskavosti Ti nepřinese radost, ale může Tě i zničit. Je to asi zvláštní tohle číst, taková slova jsi ode mne určitě nečekala... a já vlastně ani nevím, jestli Ti za vše, co pro nás děláš, budu moci někdy dostatečně poděkovat.
Beralita a Tiana jsou obě tak křehké... Moc se o ně bojím. Ale už nechci, aby vyrůstaly tady... s ním. Ach, princezno... s tím nejvyšším vděkem přijímám Tvou nabídku. Čekala jsem na něco takového jako na spásu a ona přišla, v podobě zlaté lvice s křížovitou jizvou na tváři. Uděláme to. Společně se nám to podaří, věřím tomu. Bude to dnes v noci. Přiletím s dcerkami osobně. Portály cestovat nemůžeme, protože by si vše zapamatovaly, směr i cíl cesty... Moji divocí přátelé nám pomohou jiným a účinnějším způsobem. Stihneme to, včas. Nebudu se však moci dlouho zdržet. Ale nemusíš se ničeho obávat, budou na vše připravené, vysvětlím jim to.

 

Vysvětlíš... U všech chlupů, Lili, jak jim to vysvětlíš, jak jim vysvětlíš, že od dnešní noci už nebude Runový palác jejich domovem? Taye v hlavě zmateně pobíhalo tolik otázek. A ona na ně neznala odpovědi.

 

 Povede se to, protože jiná možnost není. Vím, že se mi o Tianku i Berušku hezky postaráš. Budou se u vás mít nádherně, dostane se jim toho nejlepšího domova, ve kterém budou moci vyrůst do krásy... a především do té duševní. A co více si může matka přát.

S láskou a vděkem,

 🥀

 

Zvadlá květina... zvadlá, jako Lili sama...

 

Zlatá lvice odložila dopis a zadívala se do přenádherných opálových očí draka, který u ní stál.
"Bude to dnes v noci."