Snad se probudím ~

Mauria,
chtěla jsem se předem omluvit, vám všem, co sem chodíte (jestli vůbec někdo :D) za mou dlouhodobou neaktivitu. Není to tím, že bych na blog zapomněla. Většinou sem chodím každý den a zírám na svou stránku, neschopná cokoliv napsat. Mám nové obrázky, nové nápady, nové příběhy, ale nejsem si moc jistá, zda je to něco k nabídnutí.
 Zase jsem se zasekla v tom období, kdy si říkám, že moje tvorba není nic úžasného – tak jako já přece kreslí tisíce lidí (a mně se ani to, co tvořím já, nelíbí... a když se to nelíbí mně, jak se to může líbit jiným?), moje příběhy jsou na nic – tak proč by je měl někdo číst a moje ostatní zájmy jsou přece jenom mé a ničí jiné. A když chci někomu nakreslit obrázek, založím nové plátno, ale sejde z toho, protože si řeknu, kdo by o to měl zájem, potěšilo by to vůbec někoho? Nebo, když vidím něco, co vytvořili moji přátelé a je to přímo nádherné... proč to jenom 'lajknu' neokomentuju to, a když už, je to jen něco ve smyslu: hezký. Přitom ty výtvory si zaslouží lepší ohodnocení... obvykle komentuji ráda a ještě raději povzbuzuji své kamarády... Tak co se se mnou děje?

Jsem zaseknutá v období, kdy se hrozně podceňuju a nevěřím sama v sebe, snad to má souvislost se školou a s nemocí a brzy to odezní... Jindy jsem zase plná energie a tvořím, ale potají a nezveřejňuji to. Nejvíc aktivní jsem momentálně na svém instagramu, protože instagram je něco jako můj deníček a mám to tam ráda. Tady to mám také ráda, jen chci vést blog trošku zodpovědně a nechci tu nikoho nudit.
Možná bych jen měla přestat filozofovat o ničem a prostě něco přidávat... Ironií osudu je to, že celý rok ve škole nebudu dělat nic jiného, než filozofovat, hehe.

 

Tak vám alespoň mňouknu pár novinek ze svého života. Založila jsem si telegram a musím říct, že ta věcička je vážně super, mnohem lepší, než nový skype pro mobily, který mě jenom štve a ztrácím veškerou chuť někomu přes toto médium odepisovat, jen se tam přihlásím. Nemá někdo tušení, jak se dají skrýt konverzace na skype pro mobily, aby se mi tam nepletlo padesát chatů a já věděla, na které mám ještě odepsat?

Druhou novinkou je fakt, že se budu zúčastňovat inktoberu. Nikdy jsem to nedělala, ale vždy jsem po tom toužila. Snad se mi letos podaří splnit všechny výzvy. Nerada sice kreslím přesně na zadání, ale rozhodla jsem se to podstoupit, alespoň tak vznikne několik fan artů na vše možné. Jen mě trochu trápí, že mám na zhotovení obrázků prostředky, na které nejsem moc zvyklá a nerozumím si s nimi a potřebovala bych jich minimálně o pět víc... ale snad to nějak tak půjde. Můj inktober by se měl nést v nějakém takovém stylu ~

No a... také máme koťátka. Další... protože jsme zjistili, že Štístko není Štístko, ale Štístka. A my mysleli, že to je jen hezky tlusťoučký kocourek. Nu, bylo to velké překvapení.

Další věc je ta, že nejsem moc aktivní v příbězích. To souvisí opět s mojí náladou... říkám si, proč by někdo měl chtít psát v mém světě, když je to absolutně nezajímavé a miluji ho snad jen já sama. A na druhou stranu jsem zase hodně pozitivní, na každého se směju, dělám si srandu, maluji, tvořím, píšu příběhy s láskou... a pak zase sklouznu do toho špatného stavu. Děje se vám někdy něco podobného?

Sama tohle u sebe nechápu... snad je to tím pochmurným počasím, ale já mám podzimní barevnou atmosféru ráda. Je zvláštní, že se něco takového děje právě mně, když zastávám názor, že každý den by se měl žít, jako by byl poslední...

Achju, snad se brzy probudím...

Doufám, že se máte dobře a že nejste sami v sobě natolik ztracení, jako já. ~ ♥