Irrisi ~

Irrisi

Přezdívky
Irri, Rrisi

Druh
Vydra říční

Věk
1 rok

Nejčastější lokace
Srdce CiAru ~ Královská zahrada ~ Valorský břeh

Vzhled

Irrisi má tmavý velký čumáček a roztomilá zelená kukadla se světlejšími odlesky, kterým nikdo nemůže odolat. Rozkošné jsou i Irrisiny dlouhé béžové vousky. Celá její srst je šedo-hnědá až na jasnější tlamičku, okolí očí a tváře, náprsenku, bříško a prsty, mezi kterými má hnědé plovací blány. Hnědou barvu uvidíme i na vnitřcích jejích oušek. Pyšní se bílými drápky se žlutým nádechem. Má dlouhý ocásek, který se směrem ke konci zužuje.

Charakteristika

Tahle vydra je sice samotářka, ale pokud k tomu má příležitost, ráda vyhledá společnost svých přátel. Miluje vtípky všeho druhu. Neskutečně ji baví pod vodou někoho z legrace vystrašit, má z toho hroznou srandu, ale už si neuvědomuje následky. Dokáže uznat svou chybu a nerada se hádá. Je velmi šikovná a štědrá, ve vodě dokáže ulovit téměř cokoliv a o svou potravu se také s potěšením rozdělí s každým, kdo k ní přijde hladový. Je sice odvážná, ale přesto opatrná, díky svému velkému pudu sebezáchovy se málokdy pouští do nesmyslných bojů a šarvátek o jídlo s jinými vydrami. Umí skvěle poradit, když má někdo starosti, sama ale o pomoc nikdy nežádá.

Historie postavy

Irrisi se narodila v Timisoaře, Zemi kříšťálové krásy, na Vydří stezce. Dětství prožila s matkou a třemi bratry, kteří mezi sebou měli neustále nějaké sporu a stále se kvůli něčemu dohadovali. To ona neměla ráda a tak se namísto nesmyslných potyček raději zdokonalovala s matkou v plavání a lovu, nebo se od ní učila, jak si postavit hezký pelíšek na spaní a odpočinek. To se jí velice vyplatilo, protože se mohla poměrně brzy osamostatnit. Před svými bratry byla hodně napřed, i když byla ještě sama maličká.
Nicméně její odvaha byla něco úžasného. A tak se stalo, že Irrisi jednoho dne našla jiný proud její rodné řeky Castite, který vedl do neznáma a který se rozhodla prozkoumat. Castite se vlévala do poklidné Valory, po které se mladá vydra svezla až do samothého Srdce CiAru. Tam se jí zalíbilo, hlavně kvůli dostatku potravy, a u jednoho z valorských břehů se zabydlela. Udělala si krásnou noru pod kořeny velkého stromu, do které vedl dlouhý tunel přímo pod hladinou. Nic jí nechybělo.

Postupem času zjistila, že kolem řeky tlape ještě někdo jiný, než ona. Často tam slýchávala dospělé hlasy šelem, které mluvily tak vznešeně, že tomu Irrisi mnohdy ani nerozuměla. Zaujal ji ale jeden lvíčecí hlas, jehož majitel chodil ke stromu každičký podvečer a mňoukal do hlubin Valory všechny své starosti. Irrisi to samozřejmě zaujalo a ona, skrytá v kořenech stromu, tomu hlasu odpovídala a radila.
Lvíčenka, které hlas patřil, si myslela, že je to nějaké kouzlo, že jí odpovídá určitá vyšší moc. A za to byla velmi vděčná. Jednoho dne se ale u stromu rozplakala a ani vydřin hlas a rady nemohly pláč zastavit. Irris se odhodlala ke svému odhalení a přišla malou lvíčenku utěšit. Ukázalo se, že je to princezna celého CiAru, což Irrisi nedokázala pochopit. Jak by něco tak malého a uplakaného mohlo jednou vládnout celé zemi? Lvíčenku se jí ale podařilo rozveselit a od té doby byly dobrými kamarádkami. Lví princezna si s ní každý večer chodila hrát a nosila jí sušenky, které dostávala na hradě. Díky ní poznala malá vydra také spoustu nových přátel.
Irrisi byla už odmalička Tayinou vrbou, které mohla svěřit cokoliv a nikdy nebyla odmítnuta. A tak to zůstalo až do současnosti.

Královská psaní ~

Taya stála u okna svého pokoje a dívala se ven. Už netrpělivě vyčkávala další dopis z Modrých hor. Situace tam, v Runovém paláci, byla velmi obtížná. Thaesia CiAru chtěla bezmocné královně Lilianě pomoci. Bylo smutné, že ačkoliv měla ten nejvyšší titul ve své zemi, nemohla prakticky nic – kvůli svému manželovi. Tayarinne nikdy nepochopila, jak se Rados mohl za pár měsíců tolik změnit. Skoro to vypadalo, jako by ho očarovalo zlé kouzlo Noci, ale jak by se tahle nezbednost mohla dostat až do paláce?

Najednou  za ní cosi problesklo a přesně na tom místě se o několik sekund později objevil středně veliký bílá drak.

"Má paní," uklonil se jí a v jednom křídlu držel stočenou ruličku.

"Sparexi," vydechla lvice a přispěchala k němu. "Už jsem se bála že..." odmlčela se.
"Nebojte se. Královna i princezny jsou v pořádku."
"Díky, Plamene," oddychla si. "A královna souhlasí s mou nabídkou?" zeptala se obratem.
"Vše je v dopise. Nepřísluší mi, abych se do něj díval, nevím přesně, co královna Modrohor napsala," pousmál se.
"Ale, Sparexi..." zavrtěla hlavou. "Ty přece víš, že Tě má královna velmi ráda a že Ti důvěřuje."
"Zřejmě ne tolik. A ani se jí nedivím... V Runovém paláci je obklopena nepřáteli... Má velmi hezký domov," řekl ironicky a smutně zároveň. "Samozřejmě vím o jejich situaci, stejně tak Tueri a ještě pár dalších. Ale dopis jsem nečetl. Ani jsem nebyl u toho, když ho psala. Musel jsem hlídat dění okolo krále."
"A tak je to dobře," zauvažovala nahlas Taya a konečně si od Sparexe vzala onu tajemnou ruličku a přičichla k ní. Voněla po liliích. To bylo tajné poznávací znamení, které si s královnou umluvila, tak přesně věděla, že je psaní od ní a nikdo ho nezmanipuloval. Neváhala ani na okamžik a odmotala tenkou zelenou stužku, která světlý papír držela srolovaný u sebe. Uviděla krásné kudrdlinkové písmo, psané tak, že bylo nakloněné ke straně, vyplněné zeleným inkoustem.

Moje milá zlatá lví princezno,

jsem tolik ráda, že je u vás vše v relativním pořádku, že i po tak těžké době, kdy byla vaše část země zmítaná válkou, jsou vaše srdce stále čistá a nezapomínáte na své přátele. Narozdíl od NĚKOHO. Stydím se za svého manžela. Tak moc... Ach, kéž bych mohla nějak odčinit to všechno, kéž bych mohla alespoň trochu utišit bolest, kterou vám způsobil. Jsem si dobře vědoma toho, že kdyby Modrohory přispěchali na pomoc, mohl Tvůj mladší bratr ještě dýchat, ten starší vládnout, jeho lvice mohla přivést na svět nový život, Tvoje matka teď mohla objímat Tvá ramena a Tvůj otec... ach, ten mocný král CiArský, ten, co vše zachránil... Tvůj otec...
Nerozumím tomu, proč bys mi měla chtít pomoci, když právě spoluvinou země, které "vládnu", jsi o všechno přišla...

"Sparexi," Taya vzhlédla od čtení. "Myslíš, že se královna bojí, že ublížím jejím dcerám?" podívala se na draka. "Copak bych to mohla udělat??"

"Jistě ne," zavrtěl hlavou Sparex. "Jen nemůže uvěřit tomu, že někde na světě ještě existují tvorové, jako jsi Ty a s Tebou i CiArští. Chápaví, silní, milí, nápomocní, tolerantní... Tohle ona ve svém okolí už nějakou dobu moc postrádá."

Ale asi pro to máš vlastní důvod. Možná jen nechceš vidět ostatní trpět tak moc, jak trpíš Ty. Ale buď opatrná, mladá královno. Příliš mnoho laskavosti Ti nepřinese radost, ale může Tě i zničit. Je to asi zvláštní tohle číst, taková slova jsi ode mne určitě nečekala... a já vlastně ani nevím, jestli Ti za vše, co pro nás děláš, budu moci někdy dostatečně poděkovat.
Beralita a Tiana jsou obě tak křehké... Moc se o ně bojím. Ale už nechci, aby vyrůstaly tady... s ním. Ach, princezno... s tím nejvyšším vděkem přijímám Tvou nabídku. Čekala jsem na něco takového jako na spásu a ona přišla, v podobě zlaté lvice s křížovitou jizvou na tváři. Uděláme to. Společně se nám to podaří, věřím tomu. Bude to dnes v noci. Přiletím s dcerkami osobně. Portály cestovat nemůžeme, protože by si vše zapamatovaly, směr i cíl cesty... Moji divocí přátelé nám pomohou jiným a účinnějším způsobem. Stihneme to, včas. Nebudu se však moci dlouho zdržet. Ale nemusíš se ničeho obávat, budou na vše připravené, vysvětlím jim to.

 

Vysvětlíš... U všech chlupů, Lili, jak jim to vysvětlíš, jak jim vysvětlíš, že od dnešní noci už nebude Runový palác jejich domovem? Taye v hlavě zmateně pobíhalo tolik otázek. A ona na ně neznala odpovědi.

 

 Povede se to, protože jiná možnost není. Vím, že se mi o Tianku i Berušku hezky postaráš. Budou se u vás mít nádherně, dostane se jim toho nejlepšího domova, ve kterém budou moci vyrůst do krásy... a především do té duševní. A co více si může matka přát.

S láskou a vděkem,

 🥀

 

Zvadlá květina... zvadlá, jako Lili sama...

 

Zlatá lvice odložila dopis a zadívala se do přenádherných opálových očí draka, který u ní stál.
"Bude to dnes v noci."

Neofelis ~

Neofelis Demiau

Přezdívky
Neo, Nefí

Druh
Leopard obláčkový 

Věk
2 a půl roku

Nejčastější lokace
Srdce CiAru ~ Královský hrad 

Vzhled

Neofelis je mladý leopard středního vzrůstu. Pyšní se krásnou kresbou na své světlé srsti, kterou tvoří řada různě velikých a zaoblených skvrn s hnědými okraji a zlatými vnitřky. Má něco světlejší okolí očí, tlamičku, náprsenku, bříško, tlapky a bambulku dlouhého ocásku. Na svět se dívá tmavě zelenýma očima a poznává ho i jinak díky svému jemně růžovému čumáčku, kolem kterého má směrem nahoru hnědý proužek, jenž pokračuje do ztracena. Z tmavohnědých oušek mu trčí několik delších chlupů, což mnohdy působí vtipným dojmem.

Charakteristika

Tento leopard je doopravdy bystrý, učenlivý, samostatný a věrný. Nikdy neodmítne nikoho, kdo za ním přijde s prosbou o radu. Je velmi oddaný. Díky jeho skvělé a mírumilovné povaze má mnoho přátel, které bezmezně miluje. S každým je za dobře, ale je-li to třeba, dokáže se i zamračit a říci, co je špatně, pokud se někdo chová, jak nemá. Ve své práci je vždy důsledný, dochvilný a pořádný. Má rád barvitý ruch města, ale i vždy uklidňující přírodu. Nedá dopustit na borůvky a pokud nějaké najde, žádná z nich nezbude.

Historie postavy

Neofelis se narodil do velmi početné rodiny, kde každé mládě vyrůstalo s nějakým jasným životním cílem. Jen on nemohl na žádný dlouho přijít a tak se rád nachomýtal ke všem druhům práce, co měl možnost vidět. Byl velmi spolehlivý a bavilo ho, když mohl někomu pomoci. Avšak nic ho neoslovilo natolik, že by to dokázal s radostí dělat celý život. Rodiče mu, i jeho bráškům a sestřičkám, vždy říkávali, že je naprosto irelevantní, jakou práci děláme, ale zda nás baví a naplňuje. A on podle této rady hledal.

A hledal doopravdy dlouho, než se připletl ke koním. Přesněji k CiArským albigoldům, kteří utekli z jedné stáje svému majiteli, protože ještě nebyli dostatečně ochočení. Mladý Neofelis za jejich nalezení dostal velice cennou nabídku. Ukázalo se, že majitel koní je jeden z královských kočích v Srdci CiAru a za pomoc nabídl leopardovi cestu právě tam. Řekl mu, že možná najde, co hledá. Neofelis neváhal ani na chvilku, protože, co když ho právě tam mělo čekat štěstí?
 

Vydal se tedy na cestu spolu s kočím, který se ho ujal a staral se o něj, dokonce mu nabídl společné bydlení. Nějakou dobu pracoval Neofelis u koní, kde je hřebelcoval, krmil, uklízel stáje a mnoho dalšího.
Jednou, na projížďce, spatřil Neofelis na CiArském nádvoří mladou lvici, zhruba tak v jeho věku. Zaujala ho, protože se bavila se strážnými u brány a to jen tak někdo nemohl. Když se potom lvice zeptal, co je to za kouzelné stvoření, že může mluvit s těmi, co nás ochraňují, jen se zahihňala a sdělila mu, že je služebná na hradě.

To se mu zalíbilo a přemýšlel o té věci celý den, dokonce ani nemohl usnout. Zajímalo ho, jak to asi uvnitř hradu vypadá, jaký je král, královna a jejich potomci a zdalipak by mu také dovolili, aby pro ně sloužil. Sám si o sobě myslel, že moc neumí, ale pravdou je to, že Neofelis zvládl prakticky cokoliv, co se mu zadalo. A hlavně... byl bezmezně oddaný těm, co na něj byli hodní.
CiArský hrad byl proslulý svou pohostinností a tak si dalšího dne dodal obláčkový leopard odvahy a dotlapal po dlouhých schodech až na hrad, aby jim pověděl, že by chtěl sloužit vladařům této země.

Král Xenos ho uvítal s otevřenou náručí. Dokázal ihned odhadnout charakter a v Neofelisovi viděl jen dobré věci. A rozhodl se velmi dobře. Neofelis se učil rychle, po boku Preciase, hlavního královského komořího, znal za chvíli celý hrad nazpaměť i všechny, co v něm žili. S každým se přátelil a hlavně malá královská lvíčata ho milovala. A tak se ze sluhy brzy vypracoval na královského komořího.

Na tomto postu setrvává i nadále a je moc rád, že našel svůj smysl života. Starat se o ty, co se starají o to, abychom se měli dobře. Dá se říci, že i na něm záleží, jak se osud země bude vyvíjet. Protože žádný král nemůže být bez svých služebníků. A Neofelis byl na hradě vždy velmi potřebný a jeho oddanost byla odměňována vším, co si jenom vysnil. Ale jemu vždy stačilo málo. Například usínat s vědomím, že udělal své pány šťastné, že pomohl lví princezně s česáním jejího zlatého kožíšku, že připomenul mladému princi, že by na svou sestřičku neměl mířit mečem u jídla, že ho mají rádi. Jejich úsměvy mu dodávali sílu, když měl zrovna špatnou chvilku.

Nedovedl si představit, že by někdy měl dělat něco jiného. Na CiArském hradě našel svůj klid a každodenní štěstí.