Tlap ven z naší komfortní zóny...

Mauria,

tenhle článek bude o tom, proč je dobré přijímat výzvy a dělat neobvyklé věci.

Víte, já nadevše miluji kreslení. Ale občas se i v tomhle mém milovaném koníčku tak nějak "odnadchnu" a potřebuji něco nového. V ten moment vystupuji ze své komfortní zóny a hledám nové věci. Když je najdu a zkusím si je, mám hned větší elán do života a všech aktivit, co miluji. Myslím, že čas od času by si měl každý vyzkoušet něco nového.

Já jsem se poměrně velkou část svého života stále jen něčeho bála. Nechtěla jsem nic nového, protože to vždy znamenalo ztrátu jistoty, kterou ke svému bytí zde potřebuji. Tu jistotu chci mít i dnes, ale pochopila jsem, že mi ji nikdo nikdy nedá. A tak už se nebojím zkoušet nové věci a přijímat nečekané výzvy. I z tohoto důvodu jsem začala studovat filosofii, cvičit jógu, více zpívat a kreslit nedokonalé věci.

Poslední bod bych ráda rozvedla... Ve své práci mám vždy ráda perfekcionalismus, to znamená, že zbožňuji krásně pevné a uhlazené linie a dokonale jemné stíny. Poslední dobou jsem se ale pozastavovala nad tím, jak moc mě fascinují arty, které mají s perfektními linkami jen málo společného. A tak jsem se sama odhodlala ke změně a zkusila několik podobných obrázků udělat. Jak už asi tušíte, šlo mi to velmi bídně a bylo nesmírně těžké oprostit se od zarytých zvyků, které jsem v kreslení měla. Ovšem, pocit z nového typu díla byl nedocenitelný. Líbila se mi svoboda, kterou jsem náhle svým obrázkům dala a to bych nikdy nezjistila, kdybych se držela svého starého stylu (tím neříkám, že se od něj vzdaluji).

Vnímáte ten rozdíl? Tu "živost"?

Stejně tak to mám i s filosofií, která mi pomohla mít jasnější pohled na svět. Zpívání mi zase pomohlo k větší odvaze a jóga mi přinesla klid a úlevu od bolesti zad, se kterou jsem neuměla bojovat. S tím souvisí i fakt, že jsem se kvůli svému zdravotnímu stavu hrozně bála cvičit, ale jakmile jsem strach překonala, bylo mi lépe. Dokonce jsem zvládla i nějaké cvičící výzvy, nejenom spojené s jógou. A to mě moc potěšilo.

Závěrem chci jen mňouknout, pokud jste na tom doposud byli tak jako já, že se nemusíte změn bát, protože nemusí být jen zklamáním, ale mohou přinést něco daleko lepšího.

Co víc než sebe můžu dát?

Mauria!

Dnešní krátký článek bude o tom, jak jsem vybírala dárky pro své nejbližší. Jako téměř každý rok tvoří největší část mých dárků obrázky nebo jiná vlastní tvorba. U tohoto tématu bych se ráda trošku pozastavila... Víte, stále váhám mezi tím, zda je dobré dávat něco vyrobeného – v mém případě. Ostatní v tom podporuji a jsem nadšená, když darují něco ze své vlastní dílny, tím spíše, když je to pro mě. Jenomže u sebe si nejsem vůbec jistá... Snad to pramení z mého nízkého sebevědomí, nebo z jedné špatné zkušenosti. Ta se stala už poměrně dávno. Bylo to tak, že jsme se s kamarádem bavili o tom, co kdo dává za dárky pod stromeček. No a já řekla, že mám nakreslené velké plátno a on... se začal smát a řekl, že to vůbec není žádný dárek. Jelikož jsem si v té době hrozně všechno brala a nechala se ovlivnit téměř každým zlým názorem, podlehla jsem myšlence, že dávat své obrázky ostatním není vlastně žádný dar.

Teď, ačkoliv si stále nemyslím, že je moje tvorba něco světoborného, to vidím jinak. Uvědomte si, že když vám někdo daruje obrázek, dává vám svůj čas, dává vám kus sebe.  Není to jako přijít do obchodu a koupit už hotový výrobek, tohle je zcela něco jiného a unikátnějšího. Je to ohromná dřina, hodiny přemýšlení a hledání nápadu (obzvláště, když už jste v pětiletém vztahu a originální nápady docházejí) a nakonec zrealizovat to všechno... To je doopravdy velká věc a každý by ji měl alespoň trochu ocenit.

Proto se snažím všem mým oblíbencům dát alespoň malý výtvarný počin, nejlépe takový, který by je rozveselil. Letos jsem se rozhodla dát takový dárek i jednomu ze členů mé rodiny, přesněji tetě. Výsledek toho a všech ostatních vám sem dám později, ale stále se bojím, jak na to vlastně daní obdarovaní zareagují. Možná mě doopravdy ta špatná zkušenost ovlivnila natolik, že mám stále pochyby. Ale přesto... zamysleme se nad tím znovu. Co cennějšího můžu darovat než svůj čas, který jsem vložila do kreslení? Co víc než sebe můžu dát?

 

Nakonec vám přidávám obrázek, který jsem darovala své nejdražší Kate <3 už dnes, protože jsem právě dnes obdržela dokonalý balíček (vlastně to byl ohromný balík s naprosto úžasnými věcmi), který mi přišel poštou, a tak jsme si Ježíška předaly o něco dříve.

Jaký je váš názor na dárky v podobě obrázků? Jste jejich odpůrci, nebo vás naopak vždy potěší?

Nadšená 🎄 🎄 🎄

Mauria!

Zdravotně na tom nejsem sice dvakrát dobře, ani nemůžu být, vzhledem k mojí mizerné imunitě, nicméně když opominu zdravotní problémy, jsem nadšená.

Pracuji každý den na nějakém obrázku, do toho se učím latinu a filosofuju... Na každý den mám nějaký vlastní úkol a cíl a takhle mi to vyhovuje – takhle jsem šťastná, když neprokrastinuji a tvořím. Protože jsem byla stvořena k tomu, abych tvořila.

Tenhle článek bude jedním velkým natěšením na Vánoce. Ah, tak moc se těším. Miluji vůni cukroví, chumlání se do teplých svetrů, zapálené svíčky, světýlka a rozdávání dárků, na které se mi i letos podařilo našetřit dost penízků. Také to budou první Vánoce s mým fenčíkem. Pro Ekariho je vše nové, tento týden objevil sníh a nemohl se ho nabažit. UvU

Jen doufám, že Vánoce zase nestrávím lítáním po nemocnicích, jako tomu bylo poslední dva roky. Hodně mě to zklamalo a mrzelo a bojím se, že tomu tak bude i tento rok. Nicméně pevně věřím, že se to zlepší a já si svátky užiju. A i kdyby ne... už jsem si na to zvykla.

Jak se těšíte na Vánoce vy? Jste jejich odpůrci, nebo každé ráno nedočkavě vyhlížíte sněhové vločky a sháníte dárky, které by mohly udělat vašim milovaným radost? Jen mě trochu rozesmutňuje fakt, že jsem nestihla vytvořit dárky pro všechny své přátele. Měla jsem spoustu nápadů, ale toho času... toho času, ještě když se smíchá s mým zdravím, ubývá a já musím volit mezi tím, co chci a mezi tím, co je momentálně důležité.

Jinak ještě ohledně Vánoc, nemám je ráda, pokud jsou brány jako komerční svátek. Já mám ráda takové Vánoce, které jsou plné vůní, lásky, pohody a klidu. Nemám ráda to, kdy každý stresuje kvůli dárkům, které nestihl nakoupit, nebo když se někdo předhání v tom, čí dárek bude dražší. Já se snažím o to, aby každý z mých blízkých dostal něco, co mu udělá radost. Většinu věcí vyrábím vlastoručně, kreslím je nebo maluji. Je to složitější než jít a nějaký hotový dárek koupit... proto se dá říci, že tímto způsobem ohledně dárků také trochu schízuji... ale snad chápete, jak to myslím. :D

Krom toho mi dochází nápady na psaní článků. Nebo takhle, nápadů mám spoustu, jen přesně nevím, co psát, aby vás to zaujalo. Nějaké názory? Přání? ^w^ Jinak se mějte moc hezky a myslete pozitivně. c:

🎄   🎄  🎄

 

Jak jsem zvládla Inktober ~

Mauria!

Zdravím všechny, tím spíše hlavně ty, co se účastnili letošního Inktoberu stejně tak jako já. :'D Věděla jsem, že to nebude ani zdaleka lehká práce, ale netušila jsem, že skutečně vytrvám až do úplného konce. Asi to bude také díky tomu, že nerada něco slíbím a potom to nemůžu splnit. Takže jsem se snažila, aby každý den svět viděl jeden z mých inktoberových obrázků. A víte co? Mi se to podařilo! :D Je to téměř neuvěřitelné...

Jak jsem to tedy dokázala? Haaa, pozor, teď přijde to velké tayemství...

Dělala jsem to tedy tak, že jsem si vždy obrázky nakreslila pár dní předem. Studuji totiž poměrně daleko od svého domova a nechtělo se mi na víkend tahat kreslířské potřeby s sebou (stačí, že mám s sebou batoh na záda s notebookem, kufr na kolečkách a kabelku s fenkem), neustále tam a zpátky. Mohu vás ale upozornit, že je to naprosto v souladu se všemi Inktober pravidly. Spousta artistů to tak dělá.
Bylo tak běžné, že jsem za den stihla třeba pět takových obrázků a řeknu vám, sice jsem potom měla volný víkend, ale za ten jediný den jsem byla dokonale artisticky vyčerpaná a nezvládla jsem potom tvořit nic dalšího. :D 

Mohu to ale shrnout tak, že to vše byla rozhodně zajímavá výzva, kterou jsem si vždy chtěla zkusit. Nelituji toho, Inktober mi mnoho dal a hlavně mě těší, že jsem na každé originální zadání dokázala něco smysluplného vymyslet.

Pod textem uvidíte jednotlivé výtvory. Na některé z nich jsem ohromně hrdá a pyšná, lvužel, nějaké bych nejraději vůbec nikde nevystavovala. Ale neměla jsem čas navíc na to, abych je předělala. Nu, tady jsou!

Budu ráda, když mi napíšete, který obrázek vás nejvíce zaujal, potěšil, nebo ve vás zanechal nějaký zvláštní dojem. ^-^

Můj první obrázek. Hah, už tehdy jsem věděla, že se mi to nebude tak úplně dařit. Hlavně jsem netušila, že budu Inktober dělat s copic markery, když jich je polovina úplně vyschlá. :D

Nuuu, tohle se mi docela líbí. Především jsem nečekala, že bych dokázala Scara nakreslit tak, že si bude podobný. o.o

Musím uznat, že i tohle se mi líbí.

Tak tenhle obrázek považuji za svůj nejlepší z Inktoberu. Mohu upřímně říci, že se mi hodně, hodně líbí. <3

I s tímto obrázkem jsem spokojená. Vypadá vtipně, a to také měl, a anatomie, i když stylizovaná, se mi tady zdá v pořádku na to, že jsem jezevčíky nikdy před tím netvořila.

Aaah, tak moc jsem chtěla, aby byl tento obrázek perfektní a nakonec jsem to dokonale dotentila... Přesto má tenhle art nějaké vnitřní kouzlo, snad proto, kolik toho pro mě ten vyobrazený moment znamená...

Je mi to hrozně líto, ale tohle považuji za nejhorší obrázek mého Inktoberu... špatně jsem zvolila barvu markeru na stínování a už to bylo pokažené...

Se Scarem tady jsem opět spokojená. Vypadá to vše tak, jak jsem si přála.

Aaaa, tady je obrázek mého myšátka. ~ ♥

Sloník, u kterého se mi líbí jen pozadí. :D

Považuji tohle za zajímavý nápad, ale provedení nic moc, čekala jsem, že to bude vypadat o něco lépe. (Jup, tady přesně mi došel zlatý marker. :'D)

Tady se mi líbí jenom Scar.

Moje motýločky, které mohly vypadat tisíckrát lépe, ale já si zvolila špatnou dobu na kreslení a tak to odnesly...

Jooo, tohle měl být Ursi, moje divoká postava z CiAru, ale v průběhu kreslení z toho nějak sešlo a já stvořila malého rozzuřeného chlupinku. c:

Ačkoliv jsem si na tomhle obrázku dávala neuvěřitelně moc záležet, nevyvedl se tak, jak jsem si přála. Nicméně zobrazuje moment z mého příběhu. Týká se Askara a elvínky Tiany, která si ho chtěla pohladit. Problém byl v tom, že jí Askaru, ačkoliv byla absolutně bezbranná, nevěřil. Snažila jsem se zachytit tu nedůvěru v jeho očích a snad se mi to trochu podařilo.

Mohlo to vypadat lépe, ale je to vtipné. :D

Tohle je obrázek, na který jsem nejhrdější. ~ ♥ Tayarinne jako císařovna El'dry.

K tomuhle nemám co říct. Prostě vychytralá Nala v bahně. :D

Jedno z nejskvělejších koťátek, které nás opustilo příliš brzy...

Aaa, můj Bílý proužek! A můj prvně nakreslený jezevec vůbec. :D

Řvoucí Mufasa. Bála jsem se tohoto úhlu pohledu, ale nakonec to nedopadlo tolik špatně.

A tady mi došel další marker. :'D

Nenasyta Stříbřík s CiArskými duhovkami. ♥

Arya Stark. Líbí se mi tu jen vlasy. :'D

Jeden z prvních náčrtů Ise, královské lodi, vůbec! c: Na to, že jsem moc nedávala pozor na perspektivu, to ještě nevypadá tak moc konstrukčně špatně. :D

Tučík! Neznám nikoho, kdo by viděl Městečko záhad a nemiloval při tom tohle čuňátko.

Asi jste si všimli, že mám Inktober hodně s TLK fan arty. Je to hlavně pro to, že chci udělat give away některých svých prací. :)

U téhle scény vždycky brečím...

Tenhle obrázek symbolizuje mírovou dohodu a příslib spolupráce všeho druhu třech království v CiAru.

Velmi drahocený obrázek pro mě... i když se mi nepovedl tak, jak jsem chtěla.

A nakonec končím přetvařujícím se Scarem. :)

Obrázky mohly být určitě lépe nafocené, ale nepodařilo se mi chytit hezké světlo.

~

Vent meow ~

Mauria,
víte, jak existuje vent art, kdy ze sebe vykreslíte vše, co vás sužuje? Já obvykle vent arty nedělám a pokud ano, jsem doopravdy ztrápená. Teď se tolik netrápím, jen občas špatně přemýšlím. Poslední dobou přemýšlím špatně často...

Víte, říkám si, jak je možné, že někdo, jako já, je milován nebo obklopován skvělými přáteli, kteří jsou třeba schopni trvdit, že jsem jedna z těch nejhodnějších bytostí na světě. Já se necítím být hodná, necítím se být něčím výjimečná, nevím, proč má někdo potřebu se mnou kamarádit, chtít se mnou být, vážit si mě.

Přemýšlela jsem, co mě vede k mým temným myšlenkám. Snad jsou to vzpomínky, zlé střípky minulosti, nebo fakt, že se každou chvílí můžu rozpadnout na kousky a nevím, zda má cenu si vlastně něco plánovat. Snažím se být na všechny milá, usmívat se, stihnout toho za den co nejvíc... ale ne vždy to jde a já se tak nerada přetařuji... Jak říká jedno ciArské přísloví, ne všechny dny jsou barevné. A tak se alespoň snažím trochu smát, ale když vás uvnitř něco trápí, jen těžko to skryjete za nepravým úsměvem, byť se snažíte, aby byl co nejvíce věrohodný.

V takové dny, kdy špatně přemýšlím, se snažím vyhýbat sociálním médiím, odepisuju co nejméně a jen pokud musím, protože nechci svou špatnou náladu přenést na ostatní. Mnozí své deprese zveřejňují všude... snad se jimi i chlubí, ale já nechci, aby kdokoliv věděl, že se cítím mizerně. Mnozí by si mohli vyčítat, že je to jejich chyba. Pokud je mi zle, raději zalezu někam hluboko do pomyslného doupátka a nevylézám, dokud mi není zase dobře. Další věc je to, že je doopravdy těžké smysluplně vysvětlit, co mě trápí...

Většinu dní jsem ale veselým stvořením, co blbne po světě a mňouká radosti do všech stran. A pak se někdy připomene něco zlého a já se pomalu nechám stáhnout do hlubin toho trápícího nekonečna. Ani nevím proč. Snad se snažím najít v tom všem svou vlastní chybu a pooučit se z ní... ale mnohdy, mnohdy nenacházím vůbec nic. A tak mi nezbývá o mnoho více než zavřít oči a doufat, že se zítra zase probudím jako to veselé zlaté lví koťátko.

Tradiční speedpaint

Mauria,
mám za sebou první týden na novém oboru na vysoké a i přes to velké učení jsem nadšená (hlavně z latiny). Možná najdu energii k tomu vám o tom něco napsat později. UvU
Prozatím... tu máte můj nejnovější speedpaint a tentokrát tradiční. x3 Aski mi zřídil malé nahrávací studio asi deset minut po tom, co jsem mu řekla o tom, že bych si ho přála. :D Ještě to musím vychytat, ale zatím se mi to i tak líbí.

Snad se probudím ~

Mauria,
chtěla jsem se předem omluvit, vám všem, co sem chodíte (jestli vůbec někdo :D) za mou dlouhodobou neaktivitu. Není to tím, že bych na blog zapomněla. Většinou sem chodím každý den a zírám na svou stránku, neschopná cokoliv napsat. Mám nové obrázky, nové nápady, nové příběhy, ale nejsem si moc jistá, zda je to něco k nabídnutí.
 Zase jsem se zasekla v tom období, kdy si říkám, že moje tvorba není nic úžasného – tak jako já přece kreslí tisíce lidí (a mně se ani to, co tvořím já, nelíbí... a když se to nelíbí mně, jak se to může líbit jiným?), moje příběhy jsou na nic – tak proč by je měl někdo číst a moje ostatní zájmy jsou přece jenom mé a ničí jiné. A když chci někomu nakreslit obrázek, založím nové plátno, ale sejde z toho, protože si řeknu, kdo by o to měl zájem, potěšilo by to vůbec někoho? Nebo, když vidím něco, co vytvořili moji přátelé a je to přímo nádherné... proč to jenom 'lajknu' neokomentuju to, a když už, je to jen něco ve smyslu: hezký. Přitom ty výtvory si zaslouží lepší ohodnocení... obvykle komentuji ráda a ještě raději povzbuzuji své kamarády... Tak co se se mnou děje?

Jsem zaseknutá v období, kdy se hrozně podceňuju a nevěřím sama v sebe, snad to má souvislost se školou a s nemocí a brzy to odezní... Jindy jsem zase plná energie a tvořím, ale potají a nezveřejňuji to. Nejvíc aktivní jsem momentálně na svém instagramu, protože instagram je něco jako můj deníček a mám to tam ráda. Tady to mám také ráda, jen chci vést blog trošku zodpovědně a nechci tu nikoho nudit.
Možná bych jen měla přestat filozofovat o ničem a prostě něco přidávat... Ironií osudu je to, že celý rok ve škole nebudu dělat nic jiného, než filozofovat, hehe.

 

Tak vám alespoň mňouknu pár novinek ze svého života. Založila jsem si telegram a musím říct, že ta věcička je vážně super, mnohem lepší, než nový skype pro mobily, který mě jenom štve a ztrácím veškerou chuť někomu přes toto médium odepisovat, jen se tam přihlásím. Nemá někdo tušení, jak se dají skrýt konverzace na skype pro mobily, aby se mi tam nepletlo padesát chatů a já věděla, na které mám ještě odepsat?

Druhou novinkou je fakt, že se budu zúčastňovat inktoberu. Nikdy jsem to nedělala, ale vždy jsem po tom toužila. Snad se mi letos podaří splnit všechny výzvy. Nerada sice kreslím přesně na zadání, ale rozhodla jsem se to podstoupit, alespoň tak vznikne několik fan artů na vše možné. Jen mě trochu trápí, že mám na zhotovení obrázků prostředky, na které nejsem moc zvyklá a nerozumím si s nimi a potřebovala bych jich minimálně o pět víc... ale snad to nějak tak půjde. Můj inktober by se měl nést v nějakém takovém stylu ~

No a... také máme koťátka. Další... protože jsme zjistili, že Štístko není Štístko, ale Štístka. A my mysleli, že to je jen hezky tlusťoučký kocourek. Nu, bylo to velké překvapení.

Další věc je ta, že nejsem moc aktivní v příbězích. To souvisí opět s mojí náladou... říkám si, proč by někdo měl chtít psát v mém světě, když je to absolutně nezajímavé a miluji ho snad jen já sama. A na druhou stranu jsem zase hodně pozitivní, na každého se směju, dělám si srandu, maluji, tvořím, píšu příběhy s láskou... a pak zase sklouznu do toho špatného stavu. Děje se vám někdy něco podobného?

Sama tohle u sebe nechápu... snad je to tím pochmurným počasím, ale já mám podzimní barevnou atmosféru ráda. Je zvláštní, že se něco takového děje právě mně, když zastávám názor, že každý den by se měl žít, jako by byl poslední...

Achju, snad se brzy probudím...

Doufám, že se máte dobře a že nejste sami v sobě natolik ztracení, jako já. ~ ♥

Co mě inspiruje ~

Mauria,

napadlo mě udělat trochu více psací článek. Protože... jsem zjistila, že spoustě lidem dělá problém, že nemají nápady na kreslení (a to je ohromná škoda, protože nádherně tvoří). Můj problém je ale zcela opačný – já mám nápadů na rozdávání, ale nevím, s jakými začít dříve. Tak mi napadlo, že bych mohla sepsat pár rad na to, jak a kde se nechat inspirovat. Nebo spíše, co inspiruje mě. Nejde to popořadě, ale snad vám to pomůže k dalším nadpozemským výtvorům! <3

Obrázky, obrázky, obrázky

Sleduju spoustu lidí, co tvoří. Ať už na FB, na instagramu, DA, kdekoliv. Nejlepší pro inspiraci je, když se ráno vzbudíte a máte přímo před čumáčkem nové výtvory od skvělých lidí. A tak si řeknete, páni, chci také vytvořit něco tak skvělého! A jdete, protože vás to přinutí.

Pozorování dění kolem sebe

To je další věc, co mě inspiruje. Často chodím teď se Ekarim ven a on vždycky vyvede něco roztomilého, nebo díky němu objevím novou rostlinku a další věci. Sleduji zvířata, jejich anatomii, jak se pohybují, jak na sebe navazují svaly, které mají pod srstí. Pozoruji zbarvení oblohy, protože už mě nebaví dělat na obrázcích čistě modrý vršek s bílými natrhanými flíčky – mraky. A takové svítání nebo  západ slunce... nádhera.

Kreslete

Pořád. Mějte u sebe stále kus papíru a tužku. A kreslete. Cokoliv. Protože i ten nejmenší náčrt se cení. A co kdybyste náhodou ve vlaku při cestě domů dostali nějaký úžasný nápad? Zaznamenejte si ho na papír. =3

Sketch tygříka na magnetickou tabuli ~

Stanovte si cíle 

Ale ne takové, ze kterých budete v depresi. To vám kreslení znechutí. Myslím tím třeba to, když oznámíte někde na sociální síti, že do dvou dnů uděláte krátkou animaci. To vás sice může hezky namotivovat, jenže, co když to nebudete stíhat? Samozřemě, inteligentní lidé pochopí, když animaci zveřejníte později, ale jsou i takoví, kteří vám budou už navždycky připomínat, jak neplníte vaše sliby, a kde že je ta animace a tak dááále. A vůbec je už nezajímá, že jste třeba ty dva dny nečekaně strávili v nemocnici na kapačkách (vlastní zkušenost).
Ale je dobré mít cíle ve své tvorbě. Například já chci být jednou ilustrátorka, animátorka, nebo navrhovat designy pro postavy do kreslených filmů. A ta myšlenka mě neskutečně motivuje k tomu, abych se ke svému cíli alespoň o kousek přiblížila.

Komentáře

Zájem lidí. To je to, pravé, co vás povzbudí. Baví mě číst vaše komentráře, ať už jsou napsané kdekoliv, a moc! ♥ Jsem vděčná za každičký a hrozně mě těší, že si dáváte práci s tím, sdělit mi pod obrázek, co se vám líbí. Pruuu ~

Jeden z nejhezčích komentářů vůbec, od mojí příběhové dcerky. <3

Kritika

Ale ta KONSTRUKTIVNÍ! Nehledejte význam v komentářích typu: Nelíbí se mi barva srsti, protože já bych ji udělala tmavě šedou. Tohle vám rozhodně nepomůže. Ale zkustě požádat o zhodnocení vašeho umění někoho, kdo tomu alespoň trochu rozumí. Zeptejte se někoho, komu důvěřujete, kdo vás inspiruje a svým zhodnocením vám může skutečně pomoci.

Sledování tutoriálů

  Ráda sleduji, jak tvoří moje umělecké vzory. Mohla bych se na jejich speedpainty dívat od rána do večera. Navíc se vždy přiučím něčemu novému. Zkuste to.

Psaní příběhů

Miluji svůj smyšlený svět a stejně tak světy mých přátel. S každým novým příběhem mám stále více nápadů na kreslení. Na vzhledy postav, ztvárnění různých scének, nebo zkoušení různých fanartů.

Moje šavlozubička Tigeris <3

Poslech hudby

Hudba je velmi silná a mě doprovází každý den. Pod písní si v hlavě představím určitou situaci, postavu nebo věc a to se potom snažím nakreslit. Například mírná instrumentální hudba vám přinnese klid do vaší tvorby a naučí vás soustředit se na detaily, zatímco výbušnější ve vás probudí skutečného uměleckého ducha se sklonem k extravagantnímu myšlení. Tak či tak, obojí je přínosné, a to potřebujeme.

Dárky, kresby pro přátele
Zbožňuji, když můžu někomu udělat radost, dává mi to energii a sílu, když vidím své přátele šťastné. Obrázek vždycky zlepší chmurný den, co takhle ho někomu rozjasnit??

 

Dárek pro Katie, moji příběhovou dcerku a nejlepší kamarádku, a pro jejího přítele Bafíka.
Namalovala jsem na plátno jejich charaktery v Thiře, jejich smyšleném světě, a na rámy napsala něco o nich, aby si mohli kdykoliv připomenout, jak jsou dokonalí <3

Používejte předlohy

Tím nemyslím to, že vložíte obrázek na plátno a dokonale ho obkreslíte. Samozřejmě to udělat můžete, ALE TOHLE VÁS NIKAM NEPOSUNE. A pokud vás to nikam neposune, k čemu by takový výtvor byl? Kdysi jsem si mylně myslela, že používat reference je důkaz slabosti. Chtěla jsem všechno nakreslit sama, jen s mojí fantazií (tu mám sice dobrou, ale nestačí to, věřte mi), ale to zkrátka nestačí.
Jak totiž můžete vědět, jak vystínovat srst, kde přesně zdůraznit nějaký sval, jak můžete jen tak z hlavy nakreslit věrohodnou žirafu, když jste to nikdy předtím nedělali? Mám sice výbornou fotografickou paměť, ale tohle by si nezapamatoval nikdo. Museli byste mít to zvíře už hodně nakoukané. Já třeba dokážu bez předlohy lvy, ale stejně si raději vždy najdu nějaký anatomický obrázek, abych si mohla být jistá,

Chci být v tom, co dělám, dobrá

Ačkoliv bych moc chtěla, nejsem žádný supurrr umělec. Ale snažím se. A ten chtíč mě žene kupředu. Doopravdy se snažím docílit toho, abych byla lepší každým obrázkem a těší mě, když vidím skutečné změny a posun kupředu.

Nečekané výzvy

Nebojte se kreslit to, co jste ještě nikdy nezkoušeli. Nebojte se použít naprosto odlišnou techniku. Možná zjistíte, že vás právě to nové a nečekané chytne a bude bavit. A možná už od toho nově nalezeného způsobu tvorby nikdy neustoupíte. :)

Ilustrace Gatomon z Digimonů. ~ ♥

Nevzdávejte se

Nikdy. Pokud chcete být skutečně dobrým umělcem, nikdy to nesmíte vzdát. Nepovedly se vám chlupy nějakého zvířete? Nevadí. Učíte se přece dělat srst, příště to bude zase o něco lepší. Musíte k tomu přistupovat pozitivně, protože negativita, a především v tomhle smyslu, vám nijak nepomůže.

Nebojte se sami sebe pochválit

Protože to možná za vás nikdo jiný neudělá. Já třeba často očekávám větší komentářovou odezvu u obrázku, který mi trval třeba deset hodin. Ale stejně má větší ohlas sketch, co jsem udělala za pět minut ve vlaku. Lidé tohle nevědí, neví, že chcete pochválit zrovna tenhle obrázek. Proto nebuďte smutní a naučte se vidět krásu ve vlastním umění.
Tohle zmiňuji především proto, že já ohledně tohohle sebevědomí moc nemám a možná to máte podobně. <3 proto jsem se naučila chválit sama sebe.

Nejnovější hotový obrázek ~

  

Jistě by mě napadlo ještě mnohem více věcí, ale dnes už je na mě pozdě. *zííív* Tak snad vás to nějak inspirovalo. Určitě se nebojte sdělit mi do komentářů, co inspiruje vás, vyzkouším si to. <3

Mixed media style tutorial ~

Mauria!

Dobře, musím začít tím, že jsem absolutně netušila, jak tenhle článek pojmenovat. Chci vám tu totiž ukázat, jak na jeden styl, který používám, ale nikdy jsem ho nijak nenazvala. Ale protože tu budeme k tvorbě používat dvě rozdílná média, nakonec dostal právě takové jméno, které vidíte v názvu článku. Půjde o to, že si nejprve nakreslíme tradiční obrázek, který digitálně vybarvíme.

 

Uh, ještě něco jsem chtěla teď mňouknout. Tenhle styl už samozřejmě existuje a každý, kdo ho používá, na to má vlastní postupy. Sice vám tu ukážu, jak to dělám já, ale není to jediná varianta. To jen pro pořádek, abyste si nemysleli, že vše musíte dělat přesně podle mě. Každý z vás to bude mít naprosto jiné a jedinečné. n____n

Chtěla jsem k tomuto účelu nakreslit nějaký nový obrázek, ale nakonec jsem si to rozmyslela – myslím, že Irrisi bohatě postačí. Jak tedy vytvořit obrázek, který bude ve výsledku vypadat nějak takto?

 Odpověď je jednodušší, než se zdá. Uvidíte, že to skutečně není nic těžkého a vaše výtvory to jistě oživí. Budete k tomu potřebovat váš počítač, kde obrázek následně upravíte, ale nejprve papír a něco k tomu.

Začněte tím, že si nakreslíte libovolný motiv na papír. Stačí tužkou, ale já kreslím nejvíc nějakou tmavou pastelkou. Můžete přidat stíny, protože ty se vám neztratí, naopak hezky vyniknou. Pokud je dělat nechcete, nemusíte, později je lze vytvořit digitálně. Osobně ale preferuji alespoň minimum stínování, vypadá to potom lépe, ale je to samozřejmě na vás. :P

Následně obrázek převedete do počítače. Stačí to vyfotit, můžete papír i naskenovat, mně ale vždy postačila fotka. Tu si otevřete v programu SAI (jsem si jistá, že to, co budeme provádět, umí i jiné programy, ale já mám SAI nejraději, navíc je volně dostupný ke stažení) a před vybarvením doupravíte podle potřeb. Já hodně ořezávám, měním jas a kontrast – tak dlouho, dokud se mi to zkrátka nelíbí.

Když už to všechno máte uchystané, můžete se dát do vybarvování. Uděláte novou vrstvu, vyberete libovolnou barvu a je to. Jenže ouha. Jistě jste si všimli, že pod takovou barvou nejsou vidět linky, které jste tak pracně na papír malovali. To to zase máte vše obtahovat? Samozřejmě, že ne. To byste si lineart rovnou mohli udělat v počítači. Tady přichází to hlavní kouzlo tohoto stylu. Jde o to, že musíte změnit nastavení vrstvy barvy, aby byly vidět linie pod ní.

To uděláte tak, jak vidíte na nascreenovaném obrázku. Stačí jen změnit režim vrstvy z Normal na Overlay. A můžete směle vybarvovat dál.

Nezapomeňte ale, že tento režim vám změní vaši vybranou barvu. Může být o něco světlejší nebo naopak tmavší. To vše ale postupem času vychytáte a naučíte se s tím zacházet. Potom můžete barvy libovolně kombinovat a míchat do sebe. Vypadá to velmi hezky.
Stejným způsobem jako doposud přidáte i další potřebné stíny a světla. A linky pod barevnými vrstvami budou stále vidět – pokud je necháte v režimu overlay. :3 Není to supurrr?

Já osobně jsem si tento styl zamilovala a ráda ho používám, když se mi nechce tradičně barvit. :'D

Snad vám tento mini návod pomohl a inspiroval vás. Tak s chutí do toho! Utíkejte vytvořit něco skvělého za pomocí tohoto stylu. ~ ♥