Neofelis ~

Neofelis Demiau

Přezdívky
Neo, Nefí

Druh
Leopard obláčkový 

Věk
2 a půl roku

Nejčastější lokace
Srdce CiAru ~ Královský hrad 

Vzhled

Neofelis je mladý leopard středního vzrůstu. Pyšní se krásnou kresbou na své světlé srsti, kterou tvoří řada různě velikých a zaoblených skvrn s hnědými okraji a zlatými vnitřky. Má něco světlejší okolí očí, tlamičku, náprsenku, bříško, tlapky a bambulku dlouhého ocásku. Na svět se dívá tmavě zelenýma očima a poznává ho i jinak díky svému jemně růžovému čumáčku, kolem kterého má směrem nahoru hnědý proužek, jenž pokračuje do ztracena. Z tmavohnědých oušek mu trčí několik delších chlupů, což mnohdy působí vtipným dojmem.

Charakteristika

Tento leopard je doopravdy bystrý, učenlivý, samostatný a věrný. Nikdy neodmítne nikoho, kdo za ním přijde s prosbou o radu. Je velmi oddaný. Díky jeho skvělé a mírumilovné povaze má mnoho přátel, které bezmezně miluje. S každým je za dobře, ale je-li to třeba, dokáže se i zamračit a říci, co je špatně, pokud se někdo chová, jak nemá. Ve své práci je vždy důsledný, dochvilný a pořádný. Má rád barvitý ruch města, ale i vždy uklidňující přírodu. Nedá dopustit na borůvky a pokud nějaké najde, žádná z nich nezbude.

Historie postavy

Neofelis se narodil do velmi početné rodiny, kde každé mládě vyrůstalo s nějakým jasným životním cílem. Jen on nemohl na žádný dlouho přijít a tak se rád nachomýtal ke všem druhům práce, co měl možnost vidět. Byl velmi spolehlivý a bavilo ho, když mohl někomu pomoci. Avšak nic ho neoslovilo natolik, že by to dokázal s radostí dělat celý život. Rodiče mu, i jeho bráškům a sestřičkám, vždy říkávali, že je naprosto irelevantní, jakou práci děláme, ale zda nás baví a naplňuje. A on podle této rady hledal.

A hledal doopravdy dlouho, než se připletl ke koním. Přesněji k CiArským albigoldům, kteří utekli z jedné stáje svému majiteli, protože ještě nebyli dostatečně ochočení. Mladý Neofelis za jejich nalezení dostal velice cennou nabídku. Ukázalo se, že majitel koní je jeden z královských kočích v Srdci CiAru a za pomoc nabídl leopardovi cestu právě tam. Řekl mu, že možná najde, co hledá. Neofelis neváhal ani na chvilku, protože, co když ho právě tam mělo čekat štěstí?
 

Vydal se tedy na cestu spolu s kočím, který se ho ujal a staral se o něj, dokonce mu nabídl společné bydlení. Nějakou dobu pracoval Neofelis u koní, kde je hřebelcoval, krmil, uklízel stáje a mnoho dalšího.
Jednou, na projížďce, spatřil Neofelis na CiArském nádvoří mladou lvici, zhruba tak v jeho věku. Zaujala ho, protože se bavila se strážnými u brány a to jen tak někdo nemohl. Když se potom lvice zeptal, co je to za kouzelné stvoření, že může mluvit s těmi, co nás ochraňují, jen se zahihňala a sdělila mu, že je služebná na hradě.

To se mu zalíbilo a přemýšlel o té věci celý den, dokonce ani nemohl usnout. Zajímalo ho, jak to asi uvnitř hradu vypadá, jaký je král, královna a jejich potomci a zdalipak by mu také dovolili, aby pro ně sloužil. Sám si o sobě myslel, že moc neumí, ale pravdou je to, že Neofelis zvládl prakticky cokoliv, co se mu zadalo. A hlavně... byl bezmezně oddaný těm, co na něj byli hodní.
CiArský hrad byl proslulý svou pohostinností a tak si dalšího dne dodal obláčkový leopard odvahy a dotlapal po dlouhých schodech až na hrad, aby jim pověděl, že by chtěl sloužit vladařům této země.

Král Xenos ho uvítal s otevřenou náručí. Dokázal ihned odhadnout charakter a v Neofelisovi viděl jen dobré věci. A rozhodl se velmi dobře. Neofelis se učil rychle, po boku Preciase, hlavního královského komořího, znal za chvíli celý hrad nazpaměť i všechny, co v něm žili. S každým se přátelil a hlavně malá královská lvíčata ho milovala. A tak se ze sluhy brzy vypracoval na královského komořího.

Na tomto postu setrvává i nadále a je moc rád, že našel svůj smysl života. Starat se o ty, co se starají o to, abychom se měli dobře. Dá se říci, že i na něm záleží, jak se osud země bude vyvíjet. Protože žádný král nemůže být bez svých služebníků. A Neofelis byl na hradě vždy velmi potřebný a jeho oddanost byla odměňována vším, co si jenom vysnil. Ale jemu vždy stačilo málo. Například usínat s vědomím, že udělal své pány šťastné, že pomohl lví princezně s česáním jejího zlatého kožíšku, že připomenul mladému princi, že by na svou sestřičku neměl mířit mečem u jídla, že ho mají rádi. Jejich úsměvy mu dodávali sílu, když měl zrovna špatnou chvilku.

Nedovedl si představit, že by někdy měl dělat něco jiného. Na CiArském hradě našel svůj klid a každodenní štěstí.